• Aktuality

Aktuality

1. září 2022

Jak napsat odborný článek, aby zaujal recenzenty?

Zkušenosti z recenzních řízení ve špičkových odborných časopisech.

Petr Widimský


Prof. Widimský přebírá ocenění elitního recenzenta roku prestižního časopisu European Heart Journal z rukou šéfredaktora (zdroj Twitter)
Prof. Widimský přebírá ocenění elitního recenzenta roku prestižního časopisu European Heart Journal z rukou šéfredaktora (zdroj Twitter)
Dne 27.8.2022 jsem obdržel od šéfredaktora časopisu European Heart Journal (EHJ, impact factor 35) profesora F. Crey a od prezidenta Evropské kardiologické společnosti (ESC) profesora S. Achenbacha prestižní ocenění „Elite Reviewer of the Year Award“. Časopis EHJ je oficiálním časopisem ESC a toto ocenění uděluje každoročně jednomu z několika set svých recenzentů na základě posouzení kvality, rychlosti a počtu provedených recenzí. Protože recenze pro EHJ (a též pro několik dalších špičkových kardiologických časopisů – Circulation, Journal of American College of Cardiology, EuroIntervention aj.) dělám již asi 30 let, chci se těmito řádky podělit o zkušenosti a umožnit tak mladým vědeckým pracovníkům a lékařům porozumět tomu, jak uvažuje mnoho recenzentů. Snad to někomu pomůže při přípravě článků a zvýší šanci na jejich přijetí. Podotýkám, že se jedná o recenzní řízení pro seriozní časopisy patřící mezi špičku v oboru. Recenzní řízení v mnoha jiných časopisech (zejména v těch predátorských nebo v kategorii „skoro-predátorských“) jsou často z důvodů honby za vyšším ziskem ryze formální. Zatímco špičkové časopisy přijímají k publikování cca 5% (obvykle ne více než 15%) zaslaných článků, predátorské berou skoro vše a „skoro-predátorské“ přijmou velkou většinu zaslaných rukopisů.


Jak tedy probíhá recenzní řízení v kardiologických (a nejspíše i jiných) časopisech kategorie D1?


Šéfredaktor má zpravidla řadu zástupců pro různé subspecializace (v EHJ jich je 81 zástupců rozděleno do 20 odborných sekcí – užší redakční rada) a časopis má dále několik set stabilních recenzentů (širší redakční rada, jejímž členem jsem i já) a další recenzenty zve ad hoc. Postup je přibližně tento:


  1. Zaslaný článek nejprve (zpravidla do 48 hodin) posoudí administrativní redaktor ohledně formální úplnosti.

  2. Článek poté rychle posoudí dva z oněch 81 členů užší redakční rady a během několika dnů se souhlasem šéfredaktora rozhodnou, zda článek pustí do plného recenzního řízení. V této fázi je odmítnuta více než polovina zaslaných rukopisů. Úspěchem autorů tedy je už to, když takto kvalitní časopis vůbec pustí jejich rukopis do plného recenzního řízení. To samo o sobě už znamená, že článek je zajímavý a má potenciál zaujmout čtenáře.

  3. K podrobné recenzi je obvykle pozváno 5-6 recenzentů (z oněch několika set stabilních) a jejich recenze je očekávána do 14 dnů. Pokud není do 14 dnů hotová, zpravidla je jim odebrána a je pozván jiný recenzent. To se stává dosti běžně, neboť všichni recenzenti jsou extrémně profesně vytížené osoby. Recenze je hotová tehdy, když redakce dostane hotové nejméně tři recenzní posudky.

  4. V této fázi tři členové užší redakční rady rozhodnou mezi těmito možnostmi: (a) článek je odmítnut, (b) článek je vrácen k zásadnímu přepracování, (c) článek je vrácen k méně zásadním úpravám, (d) článek je rovnou přijat v té podobě, v jaké byl submitován (toto se nestane v kvalitním časopise skoro nikdy !). Některé časopisy (EHJ, Circulation i JACC mezi ně patří) mají i „dceřinné“ časopisy pro jednotlivé subspecializace (arytmologie, intervenční kardiologie, srdeční selhání apod.) a pak se může stát, že článek je po recenzi v hlavním časopise kvůli velkému přetlaku zajímavých článků s pozitivní recenzí doporučen k publikování v některém z „dceřiných“ časopisů, které samozřejmě mají mnohem nižší impact factor, ale většina z nich je též v kategorii D1nebo Q1.


Z uvedeného postupu vyplývá, že autoři článku dostanou v EHJ rozhodnutí buď cca do týdne (odmítnutí bez plného recenzního řízení) nebo do 4-8 týdnů (ostatní možnosti dle bodu 4) od data submitování.


Co je důležitá pro recenzenta, aby ho článek zaujal?


  1. Nadpis (název článku) je naprosto zásadní. Pokud název článku recenzenta zaujme, je to už první malé vítězství autorů. Název musí být co nejstručnější a měl by vzbudit zvědavost recenzentů i čtenářů. Neměl by tedy rovnou oznamovat výsledek výzkumu, ale spíše atraktivní podobou nastolit řešený problém.

  2. Abstrakt. Souhrn je naprosto zásadní pro úspěch článku jak u recenzentů, tak u čtenářů. Mnoho recenzentů (já mezi ně patřím) se zpravidla již po pečlivém přečtení souhrnu rozhodne, zda článek podpoří či nikoli. Pokud mne (jako recenzenta) souhrn zaujme, přečtu si velmi pečlivě celý článek a udělám velmi poctivou recenzi, jejímž cílem je článek vylepšit pro účely budoucí publikace. Tedy upozornit autory na slabá místa, položit jim otázky apod. Pokud mne souhrn nezaujme (tj. téma a výsledky nepovažuji za dostatečně atraktivní či originální), zpravidla dalšímu čtení věnuji již mnohem menší pozornost a pečlivě napíšu zdůvodnění, proč nedoporučuji článek k publikaci. Z uvedených důvodů je nutno si na přípravě abstraktu dát vždy maximálně záležet: uvést maximum faktů s minimem slov. Formulovat cíle projektu jednou „chytlavou“ větou a závěry projektu 1-2 větami, které vystihují zjištění a dávají je do kontextu vědy a/nebo praktické medicíny. Pozor je nutno dát na to, aby závěry nebyly přespříliš optimistické. Pokud závěry jsou optimističtější, než by odpovídalo výsledkům, může tato vědecká neserioznost recenzenta rozčílit natolik, že článek odmítne.

  3. Tabulky, grafy, obrázky. Mnoho recenzentů se rozhoduje i podle tabulek, grafů a obrázků – proto i těm je potřeba věnovat při psaní článků maximální pozornost.

  4. Statistika. Kvalitní časopisy mají i speciální recenzenty pro statistickou část (profesionální statistiky). Proto tato část rukopisu by měla být napsána profesionálním statistikem, který používá stejný jazyk, jako jeho kolega recenzent.

  5. Seznam literatury. Seznam literatury by neměl být ani příliš krátký ani neadekvátně dlouhý. Pro většinu původních vědeckých článků se počet citací pohybuje mezi 20-60. Přehledové články mohou mít citací více. Guidelines mívají pak i stovky citací. Seznam by neměl opomenout zásadní publikované práce na dané téma – i podle toho se mohou recenzenti rozhodovat. Pokud např. rukopis popisuje nějaká zjištění, která byla již dříve publikována jinými autory a neuvádí příslušné citace, může to být samo o sobě důvodem k odmítnutí.


Věřím, že uvedené zkušenosti mohou mladým vědeckým pracovníkům pomoci. Rád pomohu i osobně dalšími radami či odpovím dotazy.


V Praze 1. 9. 2022


Sdílet na:  
Kontakty

3. lékařská fakulta

Univerzita Karlova

Ruská 87, 100 00 Praha 10


tel.: +420 267 102 111

fax: +420 267 311 812

IČO: 00216208, DIČ: CZ00216208


Další kontakty a bankovní spojení



Jak k nám


Váš názor