Významné události fakulty

Student Štěpán Dominik vydává svoji druhou sbírku básní "Třiadvacet"

Kdy a proč ses začal zajímat o poezii? 

Už asi 5 let se poezii aktivně věnuji. Budu naprosto upřímný ohledně vzniku mého zájmu o svět básní - na konci studia na gymnáziu jsem se krátkými zápisky v podobě deníku vyrovnával se ztrátou blízké osoby, potom po přechodu na 3. LF UK a změně bydliště zafungovala opět stejná metoda jako tzv. “coping mechanismus”. Změna bydliště, nový kolektiv a relativně vysoké nároky na přípravu vyloženě vyžadují nějaký způsob relaxace a pro mě to kromě jiných byla právě poezie. Vlastně jsem původně ani netušil, že píši básně a už vůbec by mě tehdy nenapadlo, že je bude někdo číst. 

Čtenářů poezie není mnoho, ale myslím si, že poezie zažívá malou renesanci, což je patrné i ze sociálních sítí. Baví mne to a myslím si, že i dnešnímu produktivnímu “západnímu” člověku má poezie co nabídnout. Na 3. LF v hlavní budově A jsem v roce 2019 založil nástěnku “Poežije”, kde mají studenti možnost si zkrátit čekání na přednášky četbou/napsáním vlastní básně. 

Jak se to dá stíhat při studiu? Připravuješ už druhou sbírku, prý se ti narodila dcera…

Samotné psaní mi času neubírá, ba naopak. V přestávkách mezi učením na zkoušky si občas sednu k oknu, hledím ven a něco napíši. Hlava potřebuje myslet chvilku na něco jiného, o to líp se mi pak po takových přestávkách učí. Obecně si myslím, že každý z nás mediků má, nebo si časem najde svůj způsob relaxace, která je stejně důležitá jako disciplinované studium. 

Příprava sbírek k vydání je už něco jiného, tam je potřeba nad texty sedět delší dobu, konzultovat vše s grafikem, redaktorem, ilustrátorem a vydavatelstvím - tuto práci většinou dělám o prázdninách. 

Ano, dcera Anička se nám narodila letos v dubnu, všechno jsme plánovali, ale i přesto to bylo náročné. Narodila se týden před mými státnicemi z hygieny a epidemiologie, které byly nakonec úspěšné. A co je daleko důležitější, žena i dcerka to skvěle zvládly a těší se dobrému zdraví. 

O čem jsou tvé básně? 

Jednou mě kamarád Jánko (kolega, spolužák) představil svým známým takto: “Tohle je Štěpo, on písá depresívne básničky o ženách.” Ačkoli na tom bude kus pravdy, myslím, že se dotýkám i jiných témat - kromě medicíny a vztahů se v mé tvorbě obrazí motivy přírodní a často také otevírám otázku víry v Boha. Pocházím z malé vesnice na Zlínsku (Hvozdná) a velkou část svého dětství jsem strávil s dědou a bráchou na rybách, také jsem se od dědy Václava naučil chovat včely. Víra a návštěva nedělních bohoslužeb je zde tradičně velmi zakořeněná a odtud pochází zase ty motivy náboženské. 

Dalo by se říct, že do tvorby se projikuje téměř všechno, co člověk zažije. Pamatuji si, že první básně nesly názvy anatomických struktur, např. “arbor vitae” (strom života - poetický popis mikroskopické struktury mozečkových vrstev), nebo jsem kdysi využil termín “rigor mortis” (posmrtná ztuhlost). 

Nakonec bych chtěl dodat, že slovy přítele Mgr. Jana Slováka (učitele latiny na zlínské SZŠ) ani básník sám neví, o čem jsou jeho básně. Osobně bych řekl, že každá skýtá prostor pro tisícero interpretací a každý člověk si z přečtené poezie odnese něco jiného - do napsaného textu se totiž neotiskne jen pero autora, ale také mysl čtenáře, a to je na poezii za mě to nejkrásnější. 

Co bys vzkázal tvým kolegům a čtenářům tvých básní? 

Že jim držím palce ve studiu i osobním životě. Naše fakulta poskytuje výborné podmínky pro úspěchy v obojím a moc si vážím, že mohu být jejím studentem.

Čtenáře bych poprosil o podporu v crowdfoundingové kampani mé nové sbírky “Třiadvacet” - už zbývá jen týden do konce a já doufám, že se nám cílovou částku pro vydání podaří vybrat. Tady je odkaz: https://bit.ly/KupTriadvacet

Děkuji za podporu!