Aktuality

Zemřela emeritní přednostka Kliniky dětí a dorostu prof. Olga Hníková

Děkan, Akademický senát a akademická obec 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, kolegové a spolupracovníci hluboce zarmouceni sdělují, že těsně před vánočními svátky zemřela dlouholetá akademická pracovnice fakulty, vynikající a obětavá lékařka a emeritní přednostka Kliniky dětí a dorostu 3 lékařské fakulty UK a Fakultní nemocnice Královské Vinohrady

Paní profesorka se narodila v Praze. Maturovala na Prvním městském dívčím gymnasiu Elišky Krásnohorské. Pregraduální medicínské vzdělávání ukončila v roce 1957 na Fakultě dětského lékařství UK v Praze. Po promoci se tenkrát odcházelo na tzv. „umístěnku“ a tak své první pediatrické klinické zkušenosti v roli sekundární lékařky sbírala v letech 1957-1959 na dětském oddělení ve Slaném. V letech 1961-1964 pracovala jako obvodní dětský lékař v obcích v okolí Slaného. Od roku 1965 její klinická praxe, pedagogická a výzkumná činnost jsou spjaty s 3. lékařskou fakultou UK a s Fakultní nemocnicí Královské Vinohrady, s paní prof. Čížkovou-Písařovicovou a dětskou endokrinologií. Působila postupně v pozicích technicko-vědecké pracovnice, ordinářky pro dětskou endokrinologii, primářky, odborné asistentky, docentky (1990) a profesorky (1993). V letech 1990-1997 vedla kliniku ve funkci přednostky kliniky. V aktivním klinickém životě však pokračovala až do počátku prosince 2017, dokud jí fyzické síly nezradily. Po celou dobu se starala o své pacienty v endokrinologické ambulanci, přednášela medikům, účastnila se státních závěrečných zkoušek z pediatrie. Studenti si jí nejen vážili, ale měli jí i rádi. Svou odbornou erudici upevnila během roční stáže (1969-1970) v „Department of Endocrinology and Metabolism“ na University of Utah v Salt Lake City ve Spojených státech. Publikovala na 170 původních prací a byla řešitelkou nebo spoluřešitelkou 7 českých grantů a 4 evropských studií. Její zkušenosti byly koncentrovány v monografii „Kongenitální hypotyreóza “ (Avicenum 1989) a v dalších 6 monografiích, jejichž je spoluautorkou. Stala se prvním českým členem Evropské společnosti dětské endokrinologie (ESPE) a v dobách minulého režimu, kdy to nebylo zdaleka samozřejmé a lehké, přinášela informace a podněty ze západního vyspělého světa. Paní profesorka byla jednou z vedoucích osobností české dětské endokrinologie a bezesporu nejvýznamnějším naším dětským tyreologem. Největším přínosem paní profesorky v celostátním kontextu byl především její zásadní podíl na vyřešení jodového deficitu v České republice a neméně významné mnohaleté úsilí, díky němuž se v tehdejším Československu podařilo v roce 1985 zavést druhý celoplošný novorozenecký screening zaměřený na včasné odhalení vrozené hypotyreózy. Umožnila tím již více jak tisíci dětem žít plnohodnotný život bez jinak neodvratného těžkého mozkového postižení. Obraz její osobnosti dotváří celoživotní aktivita sportovní (kanoistika) a umělecká (zájem o všechny druhy umění, nejvíce hudbu).

My, spolupracovníci a kolegové naší vážené a milé paní profesorky, jsme vděčni za vše, co vykonala pro dětské pacienty, pro českou pediatrii a endokrinologii, pro výuku studentů na naší fakultě i pro nás lékaře a další spolupracovníky jak odborně tak i lidsky. Osobnost paní profesorky nám zůstává trvalým vzorem.