Rehabilitace využívá interdisciplinárních strategií ke zvýšení funkční nezávislosti, prevenci komplikací a zlepšení kvality života lidí postižených vrozenou vadou, chronickým onemocněním nebo úrazem. Jde o aktivní proces, který pomáhá lidem k zotavení, k zachování optimální fyzické, smyslové, intelektové, psychické a sociální úrovně funkcí a k dosažení co nejvyšší úrovně nezávislosti navzdory omezení, které onemocnění způsobuje.
Rehabilitace je dlouhodobý proces vyplývající z přesně stanovené diferenciální diagnózy. Po určení základního onemocnění následuje analýza problému interdisciplinárním týmem odborníků s cílem stanovení priorit léčby. Léčba musí být průběžně hodnocena a modifikována. Každý člen týmu problém posuzuje ze svého hlediska, avšak v kontextu komplexní léčby.
je část komprehensivní rehabilitace, která se zabývá diagnostikou, léčbou a prevencí poruch pohybového systému organismu. Ve 21 století zažívá velký rozkvět, protože:
95% populace má obtíže, které lze léčit pomocí fyzioterapie a rehabilitace, ať už jde o funkční poruchy hybného systému (projevující se bolestmi zad, hlavy, atd.) anebo závažnější onemocnění (například centrální koordinační porucha pohybového vývoje, dětská mozková obrna, cévní mozková příhoda, roztroušená skleróza mozkomíšní), poúrazové či pooperační stavy.
Je kladen důraz na Evidence Based Medicine. Ukazuje se, že vhodná pohybová aktivita a specifická fyzioterapie mají velký vliv na klinické projevy řady onemocnění a vede ke zlepšení na všech úrovních zdravotního postižení (porucha funkce, omezení v běžném životě, kvalita života). Pozitivně ovlivňuje subjektivní pocity nemocného a jeho postoj k nemoci.
Moderní vědecké metody umožňují porozumět mechanismům účinku fyzioterapie, například na úrovni centrálního nervového - fyzioterapie má potenciál ovlivnit neuroplasticitu, protože je založena na principech učení.
Podle Světové zdravotnické organizace je kvalita úrovně rehabilitace kritériem kulturní úrovně společnosti. Na politické úrovni bylo dosaženo konsensu, aby byla kvalitní rehabilitace dostupná všem potřebným.
K rozvoji oboru v České republice došlo v padesátých letech 20. století. Velkou zásluhu na jeho zařazení mezi obory léčebně-preventivní péče měl prof. MUDr. Vladimír Janda, DrSc., který založil Kliniku rehabilitačního lékařství 3. LF UK a FNKV v Praze, kde až do roku 2000 působil jako přednosta.
V současné době je přednostkou kliniky prof. MUDr. Marcela Grünerová Lippertová, Ph.D. Primářkou oddělení je MUDr. Jitka Kolombová, MBA. Garantem výuky oboru Fyzioterapie je prof. PhDr. Kamila Řasová, Ph.D.
Dalšími vyučujícími jsou např. Mgr. Pavla Honců, Ph.D., Mgr. Natália Baier, Mgr. Michaela Schramlová, Mgr. Klaudia Frolo a Bc. Karolína Straková. Na výuce se dále podílí desítky externích odborníků, kteří představují významný přínos pro obor fyzioterapie – například Mgr. Markéta Pavlíková, Ph.D., Mgr. Lucie Krausová, Marie Dolejší, DiS., Eva Nováková, Dip. MTD., Bc. Iveta Čížková, PhDr. Alena Herbenová, PaeDr. Dana Herbichová, PhDr. Hana Vránová, Ph.D., Bc. Pavel Kosť a mnoho dalších.
Standardní doba studia na 3. LF UK je tři roky a studium je určeno absolventům středních škol s maturitou. Absolventi získávají teoretické i praktické předpoklady pro výkon povolání fyzioterapeuta.
Praktická výuka probíhá na Klinice rehabilitačního lékařství, která disponuje vysoce erudovaným týmem lékařů (z nichž tři mají mezinárodní atestaci UEMS PRM) a kvalitním kolektivem fyzioterapeutů ovládajících širokou škálu léčebných metodik a postupů.
Klinika se aktivně podílí na řadě klinicko-výzkumných projektů. Zaměřuje se na diagnostiku a léčbu funkčních poruch hybného systému a bolestivých stavů páteře. V posledních letech úzce spolupracuje s Neurologickou klinikou 3. LF UK a FNKV a věnuje se zejména péči o neurologicky nemocné – především o pacienty s roztroušenou sklerózou, po cévní mozkové příhodě, se spinální muskulární atrofií a dalšími onemocněními.
3. lékařská fakulta
Univerzita Karlova
Ruská 87, 100 00 Praha 10
+420 267 102 111
IČO: 00216208, DIČ: CZ00216208
Další kontakty a bankovní spojení