Schizofrenie je závažné duševní onemocnění, kterým dle odhadu odborníků trpí jedno procento populace. Projevuje se různými poruchami vnímání reality, při nichž pacient vidí osoby či slyší hlasy, které mu doporučují, jak se má chovat. Pacient se uzavírá do sebe, je nedůvěřivý ke svému okolí a vytváří si svůj vlastní vnitřní svět. Onemocnění probíhá většinou cyklicky: po „útoku“ nemoci nastává fáze klidu. Pro okolí je změna v chování pacienta překvapivá, nepochopitelná a často vzbuzuje obavy.

„V terapii s doktorem A. jsme postupně odkrývali minulost a zabývali se i přítomností. Můj anděl mi znovu zopakoval, že musím zachránit svět. Že je ho potřeba rozebrat a znovu poskládat. Najednou mě napadlo, že prostředníkem mezi andělem, mnou a světem může být doktor A. Před prázdninami mi totiž řekl, že jednou trávil dovolenou u svého známého psychiatra ve Švédsku. A já se kdesi dočetla o skupině psychoanalytiků ze Švédska, kteří analyzují politickou situaci ve světě. Okamžitě mě napadlo, že je s nimi doktor A. v kontaktu, že je snad členem této skupiny lidí. Začala jsem si denně kupovat noviny a z nich jsem si vystříhávala a lepila do svých deníků ústřižky článků týkajících se politiky“, píše ve své autobiografické knize Homo psychoticus Michaela Malá.

V současné době se vede diskuze, jakým způsobem pacientům nejlépe pomoci. Zkušenosti jednoznačně ukazují, že pobyt na nemocničním lůžku a následné návštěvy ambulantního psychiatra nestačí. Optimální model zahrnuje mezičlánek – denní centra, která pacientovi nabídnou rehabilitaci na zotavení po akutní fázi nemoci. Zároveň bude moci žít ve svém přirozeném prostředí. To však předpokládá také zapojení rodiny a celé společnosti.

„Účinná léčba nespočívá jen v podávání léků. Nemocný a jeho blízcí potřebují informace o povaze schizofrenie a jejím průběhu, aby jí lépe porozuměli a rozpoznali hrozící zhoršení včas. Situaci rodinám rovněž komplikuje skutečnost, že stále hledíme na nemocné schizofrenií s nedůvěrou. Na vině je stigma spjaté s touto diagnózou, které ve svém důsledku vede ke zhoršování průběhu nemoci a také k diskriminaci nemocných. Je těžké pochopit, co se děje v myslích pacientů, protože je to „neviditelné“, a tak snadno vznikají předsudky. Vzniku a posilování předsudků lze do značné míry zabránit poskytnutím relevantních, dostatečně širokých a hlubokých informací o onemocnění, které přináší jeho nositelům tolik bolesti,“ říká Lucie Bankovská Motlová, proděkanka 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, která se dlouhodobě věnuje rodinným psychoedukačním programům pro pacienty se schizofrenií.

S názory odborníků se můžete seznámit 15. dubna 2015 v 17:00 hodin na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy.